Zaměření jeřábových drah

Geometrický tvar jeřábové dráhy má významný vliv na bezpečný a spolehlivý provoz jeřábu, opotřebení pojezdových kol a kolejnic i namáhání nosné konstrukce. Při kontrolním zaměření se sleduje směrové a výškové vedení jednotlivých kolejnic, jejich vzájemná výšková poloha a rozchod jeřábové dráhy. Geodetické zaměření jeřábové dráhy není totožné s revizí nebo pravidelnou kontrolou samotného jeřábu, zaměření je pouze částí případné revize.

Jeřábové dráhy z hlediska předpisů a technických norem

Z hlediska legislativy je nutné rozlišit samotný jeřáb, který je zdvihacím zařízením a jeřábovou dráhu, jež je stavební konstrukcí. Zdvihací zařízení (jeřáby) od nosnosti 1.000 kg (v případě ručního pohonu od nosnosti 5.000 kg) jsou dle nařízení vlády č. 193/2022 Sb., vyhrazená technická zařízení a vztahuje se na ně zákon č. 250/2021 Sb. o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů.

Jeřábové dráhy z hlediska nařízení vlády nejsou vyhrazeným technickým zařízením (JD), ale pro svůj bezproblémový provoz musí splňovat určitá kritéria z hlediska své prostorové polohy. Při kontrole geometrického tvaru se vyhodnocují odchylky na jednotlivých kolejích (rovinatost, přímost) a vztah kolejí mezi s sebou (rovinatost, rovnoběžnost, rozchod). Tolerance definují celkem 3 normy:

Jak často ověřovat geometrické parametry jeřábových drah

Nejčastější otázka provozovatele JD je jak často nechat dráhy revidovat a zaměřovat. Právní předpisy, žádný interval nestanovují. Četnost kontroly vychází z projektové a provozní dokumentace, pokynů výrobce, nastavené politiky jakosti a auditů provozovatele, technického stavu konstrukce, výsledků předchozích kontrol a případných mimořádných událostí.

Norma ČSN 73 0050 - Kontrola a údržba nosných konstrukcí pozemních a inženýrských staveb vydaná 1.8.2026, stanovuje doporučené intervaly běžných a podrobných kontrol nosných konstrukcí podle jejich zařazení. U konstrukcí třídy následků CC2 se doporučuje běžná kontrola jednou za 5 let a podrobná kontrola nejméně jednou za 10 let. U konstrukcí třídy CC3 a u výrazně dynamicky namáhaných konstrukcí jsou intervaly kratší – běžná kontrola jednou za rok a podrobná nejméně jednou za 5 let. Opět platí že zařazení konstrukce a rozsah jednotlivých kontrol musí odpovídat údajům z prvnotní nebo provozní dokumentace. Původní norma ČSN 732604 Ocelové konstrukce – Kontrola a údržba ocelových konstrukcí pozemních a inženýrských staveb je stále platná, ale je vydána pouze jako specifický doplněk a navazuje na nově vydanou 730050.

Geodetické zaměření geometrického tvaru je vhodné provádět zejména při převzetí nové nebo rekonstruované jeřábové dráhy, po opravě nebo rektifikaci, při podezření na změnu geometrie, při zhoršení jízdních vlastností jeřábu, po mimořádné události, která mohla ovlivnit konstrukci, a dále v intervalech stanovených pro konkrétní provoz.

Zaměření jeřábové dráhy

Při zaměřování dráhy musí být zastaven provoz, jeřáb umístěn v krajních polohách, vypnuto elektrické napájení a dráha musí být nezatížená - tedy jeřáby bez zavěšených břemen. Pokud probíhá měření např. v hale kde je více jeřábů, bývá nutné omezit i provoz okolních jeřábů, jejichž provoz může způsobovat vibrace skrze celou budovu. Vlastní přístup k dráze je zajištěn buď obslužnými lávkami, nebo např. plošinou. Měření probíhá ve většině případů nad každou podpěrou. U polí s delším rozpětím než 18 m se doplňují mezilehlé profily tak, aby vzdálenost profilů byla max. 12 m. 

Pro měření jeřábových drah lze využít tří metod - srovnávací přímku, polární metodu a metodu protínání z úhlů. Nejpřesnější je metoda srovnávací přímky, kdy se na jeden kraj kolejnice pomocí speciálního přípravku umístí theodolit (či totální stanice) a na druhý konec koleje ze umístí záměrný terč. Spojnice theodolitu a terče vytvoří přímku, ke které se vztahují směrové odchylky, které se odečítají na měřítku na jednotlivých bodech kolejnice. Výšky se poté určí nivelací čí trigonometricky.
Metoda protínání z úhlů se s výhodou využije při zaměření nepřístupných míst, pomocí změření daného bodu ze dvou míst se určí jeho poloha a jedná se o metodu nejméně využívanou.
Nejrychlejší, nejpoužívanější a nejméně přesná (pro většinu případů však postačující) je metoda polární. Měřit je možné z jakéhokoliv místa (ideálně ve stejné výšce jako hlavy kolejnic), najednou dojde ke zaměření polohy i výšky. Nejproblémovějším místem polární metody je měření délek, které je potřeba určit co nejpřesněji. Každou délku měříme 3-5x a akceptujeme ji pouze v případě že rozptyl měření není větší než 1 mm. Pro další zpřesnění probíhá měření ze dvou míst, každý bod dráhy je tak změřen 2x.

Vyhodnocení zaměření probíhá jednak z hlediska geometrického tvaru, kdy je každou kolejí proložena regresní přímka a poté vyhodnoceny odchylky k této přímce a to jak směrové tak výškové a pak z hlediska případné rektifikace, kdy je posuzováno převýšení kolejí, rozchod dráhy a jsou určeny odchylky od ideální osy.