Panuje všeobecné přesvědčení, že pokud přijde geodet něco někam změřit, musí to být absolutně přesně. Ale co to ve skutečnosti znamená? Někdo považuje určení 100 metrové délky s přesností 2 m za dostačující, jiný má pocit že jak nejsou za desetinnou čárkou 4 číslice, je to nepřesné. Správnou hodnotu (délku, plochu, úhel) nikdo nezná, snahou geodeta je se k ní s určitou pravděpodobností co nejvíce přiblížit. A jsme zase u toho - jak hodně se přiblížit :)
Na začátku je třeba stanovit s jakou přesností má být měření provedeno. Existuje celá řada norem, které říkají co má být jak přesně. V praxi se ovšem setkáte většinou jen s požadavkem, že to musí být co nejpřesněji, aniž se uvažuje nad použitím výsledků měření. Vynecháme-li speciální práce jako je sledování deformací objektů či zaměřování jeřábových drah apod. kde se snažíme vždy o maximální přesnost, je proti tomu při vytyčení tvaru jámy na bazén, zcela kontraproduktivní provádět práce s milimetrovou přesností. Často se setkáváme s nesmyslnými požadavky na přesnost, které nejdou v podstatě realizovat. Změřit něco na milimetry není až tak těžké, horší je s realizací výsledku v terénu. Zkuste zatlouct roxor do štěrkového lože v přesně daném místě, které geodet označil a neuhnout ani milimetr. Označte přesně za deště a ve větru s balancováním na jedné noze bod na bednění. I kdyby se vám to povedlo (zázraky se občas dějí :)) je to zcela zbytečně vynaložené úsilí, až potečou do bednění tuny betonu, na milimetry si asi hrát nebudete.
Pokud má být dosaženo opravdu milimetrové přesnosti, je potřeba přistupovat k pracem trochu jinak. Geodetické přístroje jsou sice přesné, ale také mají své limity. Pokud vezmeme přesnost změření délky 2 mm, chybu na straně figuranta (to je ten člověk co drží tyč na které je umístěn hranol a snaží se aby byl v co nejsvislejší poloze) také 2 mm, máme již chybu v délce 4 mm. Pokud máme dosáhnout lepší přesnosti je nutné tomu přizpůsobit styl práce a použité pomůcky, což zvyšuje náklady na měření a prodlužuje čas - a to jsou v dnešní době argumenty, na které málokdo slyší. Je potřeba např. měřit ne ze stativu ale z betonového pilířku, místo figuranta použít stojánek, vytyčení bodu opakovat z různých stanovisek a stanovit výslednou polohu průměrem z jednotlivých měření, atd. Ve většině případů geodetických prací v katastru či na stavbách je to ale zbytečné. Při plánování přesnosti prací je potřeba používat zdravý selský rozum a nezapomínat, že i v dobách moderní techniky a počítačů, je např. nejpřesnější kontrolou pravého úhlu znamý trojúhelník o rozměrech 3,4,5 na jehož realizaci postačí provázek a metr.